Warrior_end - 102. průzkumný prapor Prostějov

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Články

Warrior 2017: Stodvojka v Jordánsku

Dne 27. 4. 2017 nadešla pro tým 102. průzkumného praporu (102.pzpr) z Prostějova dlouho očekávaná chvíle. Tohoto dne navečer byl naplánovaný odjezd do Prahy, odkud jsme se přesunuli letounem CASA letectva Armády České Republiky do pro nás exotického Jordánska na základnu KASOTC (King Abdullah II Special Operator Training Center). Touto chvílí byla ukončena poměrně dlouhá a náročná příprava našeho týmu na cvičení Warrior 2017. Tým se připravoval déle než tři měsíce za vydatné pomoci specialistů na střelbu a taktiku z celého resortu i mimo něj. K výcviku jsme využívali mnoho různých střelnic a výcvikových zařízení armády i policie. Naběhali jsme bez nadsázky stovky kilometrů. Od druhé fáze přípravy jsme pro veškerý výcvik využívali i zbraně, které jsme používali při samotné soutěži. V průběhu tří měsíců jsme tak úzce spolupracovali s týmem specialistů České zbrojovky, kteří se pravidelně účastnili našeho výcviku a seznamovali nás s nejnovějšími modely ze své produkce. Jednalo se o útočnou pušku CZ BREN 2 a pistoli CZ P-10 C a my tak měli k dispozici to nejmodernější vybavení a zkušenosti od nejlepších střelců v České Republice. Zapůjčení zbraní v místě konání soutěže se v minulosti ukázalo jako největší slabina. Tentokráte jsme měli mít tyto zbraně na místě s předstihem a plně k dispozici. Před odjezdem a naložením materiálu na vozidla jsme provedli kompletní kontrolu materiálu dle předem připravených seznamů. Nic potřebné nemohlo zůstat doma. Vše se mohlo hodit a mohlo by nám to chybět v nejméně vhodnou dobu. Cesta do Prahy na letiště Kbely probíhala v poklidné atmosféře za vydatného deště.  Zpětně by chtělo poznamenat, že jsme si ten déšť měli trošku více užít. Poklidný let narušilo až zahlédnutí řeky Jordán a její ústí do Mrtvého moře. To znamenalo, že za pár minut půjdeme na přistání. Na letišti jsme hned poznali, že jsme se ocitli v podstatě na poušti. Teplota už od rána přesahovala 30 stupňů a vánek, který vál byl jako z fénu. Na letišti nás už čekal připravený autobus, který nás po provedení kontrol převezl na základnu KASOTC.

Na základně nás čekala veškerá běžná poučení jako na základnách NATO. Ubytovali jsme se v nevelké místnosti, kde byly čtyři dvoupatrové postele. Po nastěhování našeho materiálu jsme rázem zjistili, že se v místnosti nedá pohnout, a tak jsme začali plnit náš první úkol na místě pobytu. Ergonomické řešení našeho pokoje doznalo mnoha změn. Po těchto změnách jsme našli dostatek prostoru jak pro náš materiál, tak i trochu prostoru pro pohyb. Hned první den jsme započali přípravu na plnění úkolu. Zkompletovali jsme materiál, zkontrolovali naše zbraně zapůjčené od CZUB, která dokázala zaslat tyto zbraně do místa konání cvičení s předstihem. Česká zbrojovka byla rovněž v tomto ročníku partnerem a sponzorem celé akce Warrior 2017. Cvičení, které bylo vlastně soutěží průzkumných, policejních a speciálních jednotek se účastnilo 31 týmů z 17 zemí ze 4 kontinentů. S lehkostí by šlo poznamenat, že cvik dělá mistra, ale až praktické srovnání s týmy z celého světa dává reálnou představu o odlišných postupech, jiných možnostech, odlišném využití povoleného materiálu a výbavy, taktice a přístupu k plánování provedení jednotlivých úkolů. Sledování ostatních týmů vždy otevíralo diskuzi o správně zvolené variantě a podněcovalo znovu k zopakování našeho postupu a nadrilování průběhu plnění úkolu. K naplánování úkolů, bylo vždy dostatek času. Jednotlivé etapy byly opravdu náročné. Vydání pokynů k úkolům „teamleaderům“ probíhalo vždy večer před samotným úkolem. Přes noc jsme pak vše vždy rozebrali a naplánovali. Brzy ráno jme si postup při plnění úkolu několikrát zopakovali a probrali i další možnosti. Každý den se plnily dva hlavní úkoly a několik doplňkových disciplín. Soutěž byla zaměřena na bezchybnou střelbu na dlouhé i krátké vzdálenosti vždy po vydatné zátěži, překonávalo se množství překážek, řešily nepředvídatelné komplikace a v poušti jsme naběhali nějaký ten kilometr. Na konec většiny situací byl zařazen transport raněného. Na konec výčtu plněných úkolů je nutné poznamenat, že veškeré úkoly se plnily v balistické vestě, která vždy musela mít více než 10kg, což se několikrát v průběhu celé soutěže kontrolovalo, a v balistické přilbě.  Pořadí týmů na jednotlivých úkolech stanovoval dosažený čas. Za jednotlivé nesplněné úkoly, nebo minuté cíle se celkový čas vždy násobil podle validity cíle a nesplněné překážky. Nejnáročnější úkol dne byl hodnocen dvojnásobkem bodů. V letošním roce byla celá soutěž pod dozorem instruktorů z USA, kteří všem měřili stejným metrem a bezpodmínečně trvali na dodržení veškerých regulí. Náš tým byl vybaven novou verzí nosného systému od firmy 4Msystem, který se v praxi ukázal jako všestranně použitelný. Naopak naše přilby se ukázaly jako nevhodné a také jako dost velká slabina. Firma REDO, věnovala týmu 102. pzpr k plnění úkolu střední batohy, které prokázaly svou kvalitu a dobré zpracování. Tatáž firma nám k prověření funkčnosti v pouštních podmínkách zapůjčila čističku na vodu, kterou jsme vyzkoušeli, a potvrdili jednoduchost jejího používání.  

K průběhu soutěže. Na co jsme se připravili velmi dobře, byla střelecká část, a to se potvrdilo i prvním a třetím místem v jednotlivcích na vložené střelecké disciplíně. Rozhodně jsme nezaostávali ani v rychlosti plnění úkolů v zastavěné oblasti. Co jsme moc natrénováno neměli a v minulých ročnících této soutěže se tato činnost ani nevyskytovala byl transport raněného v různých situacích a přes různé překážky s využitím několika druhů nosítek. Na soutěži byla k tomuto účelu využívána figurína zvaná DUMMY, která měla od 70 do 120 kg. Dummy se stával našim obávaným společníkem až příliš často. Pro další přípravu si musíme podobnou figurínu bezpodmínečně opatřit. Transportovat bezvládnou figurínu nebo kolegu, který dokáže alespoň částečně spolupracovat, je totiž velký rozdíl. Co nám dala soutěž zejména, je naše porovnání s ostatními státy, se kterými nepřicházíme do styku až tak často. Je dobré zjistit, na co kladou důraz a jak se připravují, jak jsou vybavení a v čem jsme lepší my a v čem zase oni. Cíl je jasný v maximální možné míře zavádět do výcviku nové trendy a způsoby přípravy, tak aby tento čas trávený výcvikem, byl co nejefektivnější. Poznatků si tak nakonec odvážíme mnoho.
A jak to celé dopadlo? V konečném pořadí jsme obsadili 18. místo z 31 týmů. Dalo by se říci, že průměrně, rozhodně jsme nezklamali. Náš cíl
obsadit jedno z prvních 15 míst jsme ale nesplnili. Tyto týmy totiž plnili ještě jednu poslední a nejnáročnější disciplínu, tak zvanou „Kings challenge“, kde se rozděloval trojnásobek bodů, a šlo v podstatě o takové finále, s více atributy, na které bylo nutno pamatovat.

Na závěr mi dovolte poděkovat všem, kteří nás podporovali a měli podíl na našem dobrém výsledku. Mnoho velmi dobrých týmů jsme překonali a ti ostatní jsou pro nás výzva, k našemu zlepšení. Být osmnáctí na světě není zase až tak špatné.

Autor: Zástupce velitele 102.pzpr, mjr. Ing. Gustav Lakoš
Foto: Česká Zbrojovka a mjr. Ing. Gustav Lakoš

                               


 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky