Grenadier 2011 - 102. průzkumný prapor Prostějov

Třetí místo vžní soutěži „Grenadier 2011“

„Jsme velice pyšní, že i příslušníci čety aktivních záloh 102. pzpr šíří dobré jméno našeho útvaru v České republice i v mezinárodním prostředí. Gratuluji k dosaženému úspěchu,“ ocenil vynaložené úsilí účastníků soutěže „Granadier 2011“ zastupující velitel 102.pzpr major Petr Molinský.  
Soutěž vojenských odborností s názvem „Grenadier 2011“ se konala ve dnech 3. července 2011 – 8. července 2011 v rakouském Marwiesen v prostředí VysokýchTaur. Tým aktivních záloh průzkumného praporu generála Karla Palečka ve složení rtn. Vlastimil Jura, svob. Michal Šimeček a svob. Lubor Šimeček se úspěšně probojovali do vítězného závěru.
Pořádající rakouská Waffenkreis Infanterie a Velitelství 7. Jägerbrigade za přispění německého, finského a českého týmu připravily náročnou soutěž, která vyžadovala vysokou znalost vojenských dovedností, psychickou a fyzickou odolnost a především týmovou spolupráci. 29 týmů, mezi kterými zazářilo družstvo aktivních záloh 102. průzkumného praporu, poměřilo své síly v týdenním klání a jedině bojovnost, znalost vojenské problematiky a neuvěřitelná podpora a výdrž posunula tým průzkumáckých záložáků na čelní místa soutěže. O průběhu náročného závodu jsme pohovořili s jedním z aktérů vítězného týmu svobodníkem Michalem Šimečkem:
Můžete nám přiblížit průběh celé soutěže?
V průběhu nedělního dopoledne přijela většina účastníků soutěže. Personál včetně důstojníku se se všemi velmi přátelsky přivítal a operativně nabízeli, abychom se zastavili za kuchařem. Odpoledne byla pro zúčastněné zorganizována prohlídka centra města Spittal ander Drau. Večer pak nástup a zahajovací ceremoniál. V pondělí po snídani a nástupu se polovina družstev odebrala k jednotlivým pracovištím, kde se důkladně seznamovali s odbornými činnostmi nutné pro absolvování soutěže. Museli jsme projít chemickou přípravou a včasovém limitu nasadit ochranný chemický oděv. Dále se vyprošťovalo terénní vozidlo. Na stanovišti první pomoci byl kladen důraz na prvotní ošetření zraněných, zajištění a transport. Zajímavá byla ženijní příprava. Sestavili jsme časový rozněcovač, ukládali jsme nálože a učili se trhat ocelové nosníky.Ve spojovací přípravě jsme se naučili, jaké tvary antény je možné použít, jak správně s pomoci kabelu sestavit směrovou anténu a vypočítat její délku. Zajímavá pak byla střelecká příprava, kde nám byly představeny standardní zbraně rakouské armády a drily. Druhá část družstev se účastnila orientačního závodu “Mountain Top” který začínal překážkovou dráhou. Museli jsme běžet s kládou a v ocelových helmách.
Poněkud náročný začátek soutěže.
To ano. Hned po překážkové dráze byly týmy vyslány na 8 km orientační závod, který proběhl v okoí základy. Zákeřností závodu bylo umístění orientačních lampionů na špatně viditelných místech v údolích a na vrcholcích kopců. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že některé úseky jsme museli překonávat doslova po čtyřech. Přibližně v druhé polovině závodu družstva čekalo osvěžení v podobě překonávání vodní překážky. Účastníci dostali igelitové pytle a plavací vesty. Tento orientační závod byl velmi náročný jak po fyzické stránce, tak také po stránce znalostí navigace.  Body nebyly vždy na viditelných místech, proto vyžadovaly dokonalou znalost pokročilé navigace a čtení terénu, neboť drsný horský terén neodpouštěl žádné chyby. A to bylo teprve dvoudenní cvičení mimo základu před námi.
Cvičení? Mluvili jsme o soutěži vojenských odborností.
Ty se právě nejlépe testují v rámci komplexního polního výcviku. Začali jsme brzy ráno vvýstupem na vrchol hory Goldeck (2142 m.n.m.). Úkolem bylo zjistit informace během přesunu, informace zašifrovat dle instrukcí zředchozího dne a odeslat zprávu velení. Po splnění úkolu se pokračovalo v několikahodinovém pochodu vstříc dalšímu úkolu, a to sestavit během krátkého časového limitu směrovou anténu, odeslat šifru a získat odpověď. A pak jsme zase pokračovali v pěším přesunu, až jsme dorazili ke strži, kterou jsme museli překonat za pomoci lanového zabezpečení. Po dalších několika hodinách chůze a běhu na nás čekalo na úpatí jedné z hor stanoviště OPZHN, kde bylo nutné v protichemickém obleku vyprostit havarované vozidlo a vynést z něj, na téměř po okraj naplněném stravovacím tácu, chemikálie. Pokud by došlo k chemické reakci a promíchání látek, znamenalo by to, že jsme úkol nesplnili.
Organizátoři soutěže byli opravdu vynalézaví. Co Vás čekalo dál?
Po večeři jsme byli vysazeni pár kilometrů od základny, kterou podle scénáře obsadili nepřátelé. Naším úkolem bylo infiltrovat se do základny a stáhnout se k únikové zóně v nedalekém areálu střelnice. Plížení v absolutní tmě neprostupným terénem, vyhýbání se četným nepřátelským hlídkám vybavených přístroji s nočním viděním a kulometným stanovištím pouze 8 týmů dorazilo zdárně do cíle v časovém limitu.
Předpokládám, že jste oka nezamhouřili a konec soutěže v nedohlednu
Někdy jsme to také tak vnímali. Středa patřila taktickým stanovištím – demolice, HUMINT, evakuace a únik z léčky. Úkoly na jednotlivých stanovištích byly náročné. Na stanovišti Demolice jsme sklidili chválu rozhodčích za preciznost a souhru při celkovém provedení. Líbilo se mi i stanoviště HUMINT, kde jsme měli za úkol vytěžit skupinku ozbrojenců a zašifrovanou zprávu odeslat velení. Odměnou za vynaložené úsilí byl „český večer“ s gulášem a knedlíky.
Co bylo nejzajímavější na čtvrtém dnu soutěže?
Tento den byl ve znamení střeleb. Vyzkoušeli jsme si pudovou střelbu ze stoje a kleče na figury v různé vzdálenosti a výstroj MILES, který pomocí integrovaného reproduktoru sděluje stav po zásahu od nepřítele. Musím skromně přiznat, že jsme ale excelovali na jiném stanovišti.
Střelby byly určitě zajímavé, ale skromnost stranou. Co bylo pro Vás největším oceněním toho dne?
Na stanovišti „Léčka“ jsme měli za úkol na stanoveném místě zastavit nepřátelské vozidlo, zlikvidovat posádku a stáhnout se do bezpečného prostoru. Tým 102.pzpr získal v tomto úkolu nejvyšší hodnocení. Po skončení finská jednotka velmi ocenila taktický postup, schopnost improvizace, týmovou sehranost a celkový profesionální přistup. Pochvala od profi průzkumáků navíc z jiného státu vždy potěší.
Takže to znamenalo jasné vítězství
Osobní vítězství to bylo pro každého z nás. Vsouhrnu se nám podařilo dosáhnout na krásné třetí místo s 1805 body za dvěma družstvy Královské Dánské důstojnické akademie sa 2173 body. Tyto dva týmy patřily mezi jasné favority a vyhrávají již několik let po sobě, a jak sami vojáci přiznali, poctivě se připravují v průběhu celého roku. Podařilo se nám porazit družstva tvořené jak profesionály, tak aktivními zálohami sými bojovými zkušenostmi.
Rozhodně musím vyřídit gratulace všech Vašich spolubojovníků ze 102. průzkumného praporu.  Co dodat závěrem?
Musím říci, že celá soutěž byla velmi kvalitně organizačně zvládnuta a provázel ji přátelský duch a výborná nálada všech zúčastněných. Velký dík patří celému mezinárodnímu organizátorskému týmu, kromě domácích, velkou měrou přispěli němečtí, finští a hlavně čeští pořadatelé. Materiálové zabezpečení bylo rovněž bez chyby. Tečku za celým kláním udělal soutěžící z finského týmu. Pozval zúčastněné na svoji svatbu, která se konala hodinu po ceremoniálu v malé kapličce na základně.
Komentáře příslušníků čety aktivních záloh 102.pzpr káročné soutěži „Grenadier 2011“:
„ Více než medaile si člověk váží uznání od kolegů. Po závěrečném ceremoniálu spolu s gratulacemi jsme obdrželi mnoho nabídek na spolupráci a pozvánek ke společnému výcviku.“
„Sám jsem byl překvapen, jak jsme obstáli ve srovnání s reservisty jiných armád. Ti na rozdíl od nás mají možnost čerpat ze zkušeností ze zahraničních misí.“
„Soutěž byla náročná, ale s klukama jsme dobře sehraní jak z výcviku, tak i zších soutěží. Nejvíc nám pomáhalo vzájemné hecování.“

Rozhovor: por. Bc. Kateřina RAMIL a svob. Michal ŠIMEČEK, autoři fotografií jsou Monika Endig a Bernhard Völkl.