Pochod - 102. průzkumný prapor Prostějov

Teplou nocí po stopách výsadkářů druhé světové války vyrazilo 200 lidí.

  Je páteční podvečer 10. dubna. Vzduch nad Hostišovou rozřízne zvuk vrtulníku Mi 171Š. Zanedlouho se na obloze objeví šest padáků. Výsadkáři 102. průzkumného praporu obratně přistanou, sbalí si vybavení a vyrazí na pochod. Spolu s nimi i další dvě stovky lidí nejrůznějšího věku. Jejich cíl? Bystřice pod Hostýnem.
Tak vypadá začátek už dvanáctého ročníku pochodu Clay Eva. Akce má připomínat počínání tří výsadkářů, kteří seskokem 13. dubna 1944 zahájili své působení na okupovaném území Nacisty v Hostýnských vrších.
  
  Pochod začíná v Hostišové a vede přes Rackovou a Lukoveček až do Hostýnských vrchů ke Třem kamenům. Odtud pak do Bystřice pod Hostýnem, kde končí. „Letos bylo až neobvyklé teplo, proto byl pochod velmi příjemný. A taky rychlý, vždyť první skupiny dorazily do Bystřice už o půl čtvrté ráno,“ zmiňuje Bartošek. Kvůli bezpečnosti chodí lidé ve dvoj- až pěti členných skupinách. Část trasy vede po asfaltce, část po turistických značkách. Účastní se nejrůznější lidé – dvacetiletí i šedesátiletí. Nejčastěji jsou z řad zapálených turistů. „Je skvělé, že si udělali čas i příbuzní výsadkářů zpravodajské skupiny Clay Eva. Byl s námi syn Čestmíra Šikoly či synovec Jiřího Štokmana. A pochod absolvovali i výsadkáři 102. průzkumného praporu, kteří v pátek večer nad Hostišovou seskočili,“ těší organizátora. Atmosféru účastníkům pomáhaly navodit i MP3 nahrávky s historickými úryvky. Ty se vztahovaly vždy k určitému místu na trase, kde si je lidé přehráli. U Třech kamenů pak pro ně byla nachystaná vojenská bedna s vysílačkou vysílající radiový „šum“.

Paradesantní skupina Clay Eva
  Louka, potok, les a po jeho stranách dvě vesnice. To bylo první, co spatřili výsadkáři Antonín Bartoš, Čestmír Šikola a Jiří Štokman po seskoku do mlžného oparu. Čeští výsadkáři dopadli na zem půl hodiny po půlnoci 13 dubna 1944.
Zpravodajská skupina Clay s krycím jménem vysílačky Eva před měla sebou náročný úkol, ke kterému se dlouhou dobu před tím cvičila v Anglii. „Měli sbírat informace a vytvořit rozsáhlou zpravodajskou síť. To bylo nesmírně nebezpečné poslání,“ přiblížil holešovský historik Ondřej Machálek.
  Okamžitě po výsadku však trojice mužů nevěděla, kam přesně dopadla. Podle plánů totiž měli být poblíž Přílep. Neměli tušení, že jsou místo toho u Mysločovic a Hostišové. U sebe měli několik kontaktních adres – hlavně do Rožnova pod Radhoštěm a Valašského Meziříčí, jednu i na zámečníka Oldřicha Procházku v Bystřici pod Hostýnem.
Když zastavili na severním okraji lesa, mysleli si, že vesnice nedaleko je Rusava. Ale zůstali ostražití. U večeře je vyrušil kolemjdoucí, Bartoš jej oslovil a zeptal se ho na cestu. Teprve tehdy se dozvěděli, že jsou u Rackové a musejí projít ještě celé údolí okolo Fryštáku.

  Pak pochodovali celou noc, až dorazili ke třem kamenům nedaleko Hostýna. Byli unavení, tenčili se jim zásoby jídla a začalo jim být jasné, že až do Rožnova či Meziříčí se nedostanou. Vydali se na cestu do Bystřice pod Hostýnem. Měli i štěstí, když narazili na muže, který jim ochotně vylíčil celou situaci v okolí. „Hostýnské vrchy pročesávali jednotky Hitlerjugend. V té době už totiž Němci zaznamenali zvýšenou aktivitu partyzánů a aktivita těchto skupin zhoustla,“ zmínil Machálek.

  Skupině pomohlo dobré načasování i fakt, že muž, s nimž mluvili je neudal. Když po třech dnech po výsadku dorazili na okraj vesnice, zkusil velitel výsadku Bartoš ještě jednu fintu. Zeptal se, kde by si mohl nechat opravit prasklou vidlici do kola. Dostal odpověď, že kousek odtud je zámečnictví pana Procházky. Neznámý k němu výsadkáře také dovedl. Bartošovi otevřela Procházkova žena, a když voják řekl smluvené heslo, nic o něm nevěděla. Velitel tak musel zariskovat a říct jí o sobě a skupině úplně všechno.
Nedávno však v Bystřici zatkli člověka, který naletěl agentovi provokatérovi a tak měla paní Procházková strach. Také Oldřich Procházka, když přišel domů, považoval skupinu za provokatéry. Situace se dokonce vyhrotila natolik, že celé působení Clay Eva mohlo okamžitě skončit, protože Procházka byl připraven je zastřelit. Naštěstí se nakonec vše vysvětlilo a Procházkovi se staly prvními zastánci a podporovateli skupiny.

  Výsadkáři začali okamžitě budovat tajnou informační síť, do tajné organizace se zapojili i ti, co jim pomáhali. Měli velké štěstí, protože skupinu zkoušeli infiltrovat němečtí konfidenti, „ popsal historik. Skupina se potom několikrát přemístila a konce války se dočkala na jižní Moravě. „Clay Eva byli jedni z nejúspěšnějších zpravodajců na našem území. Velmi hodnotné je také to, že všichni ve zdraví přečkali válku,“ uzavřel Machálek.

Více na: http://clay-eva.cz/